KLUK Z DĚCÁKU

Přišel s pískáním v uších. Uši dle TCM souvisejí s ledvinami. A ledvinám se na úrovni psychosomatiky přisuzuje strach. Nemyslím tím strach že něco nestihnu, nezvládnu atp., ale hluboký strach o přežití, často zasunutý hluboko, hluboko – téměř v nevědomí.

Když jsem se ho na něj ptala, dlouho nevěděl. Pak mne překvapil otázkou: „a mohlo by to být to, že jsem z děcáku?“  Mohlo. Maminka ho hned po porodu nechala v porodnici. Náhradní maminku miluje, ale kdesi v podvědomí  nikdy  té své, biologické,  neodpustil, že se ho zřekla.

Že ho nemilovala a jako miminko nepřijala.  Rodová  linie z její strany nefunguje.  Podpora se mu tudy nedostává.

Vizualizovala jsem s ním proces  možných důvodů odmítnutí maminkou.  Byla to nádherná, hluboká a neskutečně očistná práce. Spousty slz, lásky a nakonec radosti spolu s otevřenou paletou příležitostí přinášející nové možnosti, cesty a hlavně –  sílu být naprosto výjimečný, jedinečný, přijatý a podporovaný.

Svým způsobem maminku pochopil. Přijal jí a přestal odsuzovat.  A srdíčko se otevřelo.

Hlavní kus práce je za námi.

Na příští návštěvě máme v plánu ošetřit dráhu ledvin a uvolnit krk.