INTUICE

Na kurzech mi často lidé tvrdí, že ji nemají. Že nemohou vidět auru, pracovat a vnímat v různých časových rovinách. A já s nimi nesouhlasím.

Intuici má každý. Ale kde? Naše tělo, hlava, srdce… s námi komunikuje. Již jsem o tom mnohokrát psala. Řeč těla je zprvu tichá a laskavá. Upozorňuje nás často na něco, co neznáme, čeho si nejsme plně vědomi, ale co nám – potažmo našemu tělu či duši nesvědčí. A tak to často ignorujeme, protože se nám to „nehodí do krámu“. Je těžké vykročit z naší běžné  komfortní zóny a vydat se prozkoumat hlas těla, hlas naší intuice. A tak ten hlas často neposlechneme. A pak zas a zas. Opakovaně ho ignorujeme. Tím ztrácíme kontakt sami se sebou a se svou intuicí. Cesta k nalezení intuice je tedy tak trochu tajemná a dobrodružná. Je potřeba začít naslouchat, věřit a lehce našlapovat. Zkoušet zprvu možná jen chvilku a malinko věřit našemu geniálně uzpůsobenému tělu. Zjistit, že to, co k nám vysílá, je bezpečné. Nechtít to hned. Netlačit na sebe. A ono to pomalu půjde. A to je cesta intuice. Cesta ke zdraví, radosti a štěstí a naplnění. Cesta, kterou učím své žáky jít.