Lež a zlomený kotník.

Muž, o kterém Vám chci dnes vyprávět je součástí rodiny, kterou mám ráda. Její členové se vzájemně podporují, tolerují a milují. Z nějakého důvodu jim všem tento muž zalhal. Druhý den si zlomil nohu v kotníku. Nikdo z rodiny nechápal, proč se to stalo. Další den měli odletět na měsíc do zahraničí. Odletěli a celou dobu se o něj starali. Po měsíci se vrátili domů ze zahraničí a lež „praskla“. Pro všechny to byl velký šok. Důvěra byla pryč. Nechápali proč zalhal.
Nohy nás nesou cestou života. Vymknutý kotník nás zastavuje, zlomený zastavuje ještě razantněji (viz můj příspěvek o „kontrolkách“) a křičí cosi jako: „zastav! Takhle nejde jít dál!“
Ještě před pár lety frčely rodinné konstelace. V té době se ještě děly věci pomaleji. Myslím tím následky předchozích událostí. Z „výchovného“ hlediska to bylo mnohem složitější na pochopení, protože následky přicházely mnohdy až po měsících či letech. Dnes, když nějak zareaguji, pocítím následek – zákon karmy (klidně nahraď vlastním slovem) a do několika málo hodin, či dnů vše většinou logicky bez problému pochopím. Není tedy většinou nutné se zdlouhavě vracet do minulosti. Proto se i při terapiích snažím pracovat povětšinou s přítomným okamžikem. V tomto případě jsem nezjišťovala proč zalhal, nebyl důvod vracet se do minulosti. Věřím, že k tomu měl pádný důvod. Cílem terapie bylo: „pomoz mi postavit se znovu na své nohy“. Nejen tedy mechanicky rozmasírovat ztuhlé svaly. O ty šlo až v poslední řadě. Díky rychlosti s jakou se teď věci dějí jsem s klientem mohla pracovat na hlubších rovinách problému. V tomto případě na obnovení důvěry v rodině.
Postup terapie: 1. návštěva masáž okolí kotníku. 2. návštěva: koučování, jehličky, shiatsu. Dál nezbývá než držet palce. Všem.
Muž, o kterém Vám chci dnes vyprávět je součástí rodiny, kterou mám ráda. Její členové se vzájemně podporují, tolerují a milují. Z nějakého důvodu jim všem tento muž zalhal. Druhý den si zlomil nohu v kotníku. Nikdo z rodiny nechápal, proč se to stalo. Další den měli odletět na měsíc do zahraničí. Odletěli a celou dobu se o něj starali. Po měsíci se vrátili domů ze zahraničí a lež „praskla“. Pro všechny to byl velký šok. Důvěra byla pryč. Nechápali proč zalhal.
Nohy nás nesou cestou života. Vymknutý kotník nás zastavuje, zlomený zastavuje ještě razantněji (viz můj příspěvek o „kontrolkách“) a křičí cosi jako: „zastav! Takhle nejde jít dál!“
Ještě před pár lety frčely rodinné konstelace. V té době se ještě děly věci pomaleji. Myslím tím následky předchozích událostí. Z „výchovného“ hlediska to bylo mnohem složitější na pochopení, protože následky přicházely mnohdy až po měsících či letech. Dnes, když nějak zareaguji, pocítím následek – zákon karmy (klidně nahraď vlastním slovem) a do několika málo hodin, či dnů vše většinou logicky bez problému pochopím. Není tedy většinou nutné se zdlouhavě vracet do minulosti. Proto se i při terapiích snažím pracovat povětšinou s přítomným okamžikem. V tomto případě jsem nezjišťovala proč zalhal, nebyl důvod vracet se do minulosti. Věřím, že k tomu měl pádný důvod. Cílem terapie bylo: „pomoz mi postavit se znovu na své nohy“. Nejen tedy mechanicky rozmasírovat ztuhlé svaly. O ty šlo až v poslední řadě. Díky rychlosti s jakou se teď věci dějí jsem s klientem mohla pracovat na hlubších rovinách problému. V tomto případě na obnovení důvěry v rodině.
Postup terapie: 1. návštěva masáž okolí kotníku. 2. návštěva: koučování, jehličky, shiatsu. Dál nezbývá než držet palce. Všem.