Noční slepota.

Stalo se to úplně nečekaně. Noční přejezd ze zahraničí. Světla aut na dálnici a mapa na klíně. Najednou nedokážu přepnout oči z mapy na směrové tabule. Vše je rozmazané. Směrové tabule jsem schopná přečíst až těsně když je míjíme. Vidění je velice namáhavé. Panika. V Čechách si jdu nechat udělat brýle. Optometristka  ale naměří jen ¼ a necelou ½ dioptrie. Po týdnu dovolené v Beskydech jsou oči na chvíli úplně v pořádku a noční přejezd domů absolvuji v pohodě bez brýlí . Přemýšlím co bylo jinak – asi zabraly oční cviky, dedukuji. Pak je ale vše velice rychle zpět. To cviky vylučuje. Navíc zjišťuji, že brýle ve dne v autě nefungují a naopak z nich bolí hlava. Jdu si zrak opět nechat přeměřit. Jinam. Výsledek měření je stejný.

Dnes mi, moji milí,  ta záhada  po půl roce doklapla.

Trojitý ohřívač má v těle funkci sociálně adaptivní. Umožňuje nám se otevřít a vědomě se spojit s našimi vnitřními procesy jak na duševní, tak na tělesné rovině. Je-li schopnost vědomě se otevírat a zavírat porušena, projeví se to i na trojitém ohřívači, jehož dráha vede k vnějšímu okraji obočí.

Je-li tato větev v energetické nerovnováze, dochází právě díky ní k obtížné adaptaci na světelné podmínky. Především pak v době aktivity ohřívače  (21.-23. hodina).

Bingo. Záhada je rozluštěna. Tak teď už „jen“ požádat kolegu a ošetření, najít a  změnit svoje vzorce chování a změnit  pár konstruktů, které mi OČIVIDNĚ moc nepomáhají……hmmm a zas je co dělat….