O psychosomatice a rakovině.
Přišla ke mně na terapii žena 40 let. Plakala. Měla onkologický nález v prsu. Doprovázel jí manžel. Chtěl jí chránit před případným šarlatánským výrokem. Neprovádím párovou terapii a snažila jsem se mu vysvětlit, že při terapii můžeme odkrýt témata, o kterých by jeho žena třeba nechtěla aby věděl. Byl neodbytný. Jeho žena však souhlasila a tak byl při terapii v místnosti přítomen. Když jsem se ženy zeptala, co pro ní její prsa znamenají , řekla doslova: „je TO velké a překáží TO.“ On to bral jako povedený žert a vůbec netušil, že to myslí vážně. Ani po několika letech společného života netušil, jak hluboké téma to pro ní je. Nikdy se mu nesvěřila. Prsa se jí značně zvětšila po porodu. Nikdy je vlastně nepřijala. Chtěla je zmenšit, ale k operaci neměla odvahu. Bála se, co by na to řekl ON. Tak to tělo zařídilo po svém.
A byl to šok pro oba. Oba si uvědomili, že spolu žijí a chtějí se podporovat navzájem, ale jedem o druhém spoustu věcí ani netuší. Trochu smutný příběh v naší uspěchané době plné on-line komunikace, že?