Zrušená návštěva

Za většinou témat, se kterými za mnou moji klienti chodí, je malé sebe-vědomí (vědomí si sebe), sebe-důvěra (důvěra v sebe). A čím ji nahrazujeme? Arogancí, nenávistí, bezohledností… Kolik žen nenávidí své tělo? Kolik mužů buduje svůj byznys jako útěk před nespokojeností v partnerském vztahu? Kolik dětí utíká do virtuální reality?
Kolik lidí navštěvuje léčitele, lékaře ve snaze vyřešit si SVŮJ problém? Kolik z nich jde cestou zkompetentňování klienta? Problém MU vyřeší a pokud se vyskytne další, je potřeba návštěvu zopakovat. Mým cílem je postupně zkompetentnit klienta tak, aby si uvědomil, že svůj život, a to jak ho prožívá, ovlivňuje především on sám. Že je zpočátku těžké se dívat na situace, lidi kolem sebe bez předsudků, bez růžových brýlí iluze. Bez snahy skrytě manipulovat okolí. Když ale pochopí, svou jedinečnost a začne objevovat svou životní cestu, získá ohromnou sílu a chuť ke změně. Ke změně chování, jednání, prožívání… Jsem šťastná když se to povede. Když spolu při terapii cítíme ten nový závan pokory, lásky a směřování. Většinou to nejde ale hned. Od svých klientů požaduji chuť k práci na sobě. Čas který pak vzájemně prožijeme je velice plodný. Klienti mnohdy dostávají domácí úkoly – náměty k přemýšlení, cviky z jógy speciálně vybrané přímo pro ně a podobně.
Když se ke mně na terapii objednává nový klient, jde o vzájemnou dohodu dvou lidí. Dohodou, že spolu strávíme určitý čas. Proto každého upozorňuji již při objednávání a domlouvání termínu návštěvy na nutnost případného oboustranného zrušení návštěvy minimálně 24 hodin předem. Tato podmínka je součástí mé terapie. Je zajímavé, jak to při objednávání vnímá každý jako samozřejmost. V praxi ale nejčastěji úředníci placení paušálem nechápou, proč jim propadlý termín účtuji (omlouvám se všem, kteří to tak nemají).
Na každého klienta se dávno před návštěvou ladím a připravuji. Vážím si svého času i sebe sama, stejně jako si vážím každého zákazníka a času, který si pro návštěvu musí vyšetřit. Už to ho nutí k práci na sobě. Ano, může přijít na konzultaci častěji, méně cvičit a víc práce nechat na mně, ale velice brzy zjistí, že je mnohem efektivnější se na návštěvu připravit. Přemýšlet o sobě, o svých potřebách, námětech které přinese. Posuďte sami rozdíl: … „omlouvám se že jsem nepřišel, už týden si říkám, že vám musím zavolat a návštěvu přeobjednat kvůli pracovním povinnostem a takhle na to zapomenu“ …. jak velkou změnu u sebe v tom čase dotyčný asi udělal? Myslíte, že cvičil, přemýšlel o změně? Jak silnou má asi k další návštěvě motivaci? Nebo: „to nešlo přesunout, kolega by to nedokázal, to jsem musel zařídit já“ … pokud nepochopíme, že ve svém životě jsme nejdůležitější my sami, dáváme vždy vinu těm druhým a u sebe sotva můžeme začít se nějakou změnou. Budujeme pocit nenahraditelnosti, jsme unavení, nestíháme…
Už dávno jsem pochopila, že pokud nedokážu udělat změnu u sebe, nestane se nejspíš u nikoho druhého. Stejné je to i opačně. Jak chce udělat dotyčný změnu ve svém životě, pokud o něm nepřemýšlí? A nedokáže-li si udělat čas na sebe, jak si ho pak dokáže udělat pro své děti, blízké.
Účtování propadlého termínu beru tedy jako jakousi zkoušku, zda o další terapii dotyčný opravdu stojí. Zda na sobě opravdu chce dál pracovat. Pokud stojí, vím, že příště už nezapomene. A jsem si jistá, že takový klient má hodně velkou motivaci pak pořádně zabrat. I to je součástí terapie. A jak už jsem uvedla. Svých klientů si nesmírně vážím, protože postupně dokáží vzít plně zodpovědnost za svůj život do svých rukou – a to chce pořádnou odvahu.